Osifikace je proces, při kterém vzniká kostní tkáň. Kost může vzniknout dvěma způsoby:

1. ze tkáně vazivové – desmogenní/endesmální osifikace

2. z chrupavky – specifickým procesem chondrogenní/enchondrální osifikace v rámci epifyzodiafyzární ploténky (viz preparát 8 – chondrogenní osifikace)

Desmogenní osifikace je proces, při kterém vzniká kostěná tkáň přímo ze tkáně vazivové (konkrétně z mezenchymového vaziva) bez přítomnosti chrupavčité mezifáze. Princip desmogenní osifikace je oproti chondrogenní poměrně jednoduchý, na základě buněčné signalizace (zejména působky ze skupiny TGFβ/BMP – bone morphogenic protein) začínají buňky mezenchymu tvořit komponenty kostěné extracelulární matrix, ve které se následně vychytávají vápenaté sole. Postupně se tyto buňky mění osteoblasty (OB). Po zalití do extracelulární matrix se označují jako osteocyty (OC).

Nejdříve se v mezenchymu vytvoří jen drobné kostní ostrůvky – spikuly, ty postupně splývají do prostorové struktury. Na povrchu této struktury se již diferencují struktury charakteru periostu (PO).

Kost vznikající desmogenní osifikací je svým charakterem primární (vláknitá), osteocyty jsou zde náhodně uložené v kostěné extracelulární matrix. Teprve až přestavbou primární kosti (osteoklastická resorpce, vystlání kanálu vytvořeného osteoklastem pomocí endostu a jeho postupné vyplnění od periferie nově vznikajícími lamelami) vzniká typická sekundární (lamelární) kost. Na tomto preparátu je již základ osteonů (O) patrný.

Na preparátu je dál patrná kůže (K) s vlasovými folikuly (F) i tukové vazivo (T) podkoží.