Osifikace je proces, při kterém vzniká kostní tkáň. Kost může vzniknout dvěma způsoby:

1. ze tkáně vazivové – desmogenní/endesmální osifikace (viz preparát 9 – desmogenní osifikace)

2. z chrupavky – specifickým procesem chondrogenní/enchondrální osifikace v rámci epifyzodiafyzární ploténky

Epifyzodiafyzární ploténka je z histologického hlediska poměrně komplexní struktura na rozhraní mezi epifýzou (E) a diafýzou (D). Chrupavka na jedné straně ploténky proliferuje a na druhé straně je odbourávána za vzniku kostní tkáně. V rámci ploténky se rozlišuje několik zón:

(1) zóna chrupavky intaktní – jedná se o oblast ploténky nejblíže epifýze a je tvořená běžnou hyalinní chrupavkou (chondrocyty – ChC, isogenetické skupiny – IGS).

(2) zóna chrupavky proliferující – směrem k diafýze se mění charakter chondrocytů – začínají se dělit a vytváří buněčné pruhy, isogenetické řady (IGŘ).

(3) zóna chrupavky hypertrofické – ještě blíže k diafýze se chondrocyty zvětšují a akumulují různé látky v cytoplazmě za současného odbourávání okolní extracelulární matrix.

(4) zóna chrupavky hypertrofické kalcifikované – několik posledních chondrocytů před hranicí s kostní tkání (linií eroze) degeneruje a do zbylé extracelulární matrix chrupavky se ukládají vápenaté sole.

(5) linie eroze – linie, kde chondroklasty (ChK, buňky prakticky shodné s osteoklasty, jen odbourávající místo kosti chrupavku, vznikají splýváním monocytů a jsou mnohojaderné, cytoplazma je vysoce eosinofilní) resorbují zbytky degenerovaných chondrocytů.

(6) zóna osteoidní – za chondroklasty následuje kapilární klička a buňky endostu, ze kterých se následně diferencují osteoblasty (OB). Tyto buňky produkují zatím ještě nemineralizovanou (s minimem vápníku – málo eosinofilní) kostní matrix

(7) zóna osiformní – některé osteoblasty jsou již zalité v extracelulární matrix a mění se tedy na osteocyty (OC), navíc dochází k intenzivnímu ukládání minerálních solí do osteoidu (tím se zvedá eozinofilie mezibuněčné hmoty).

(8) zóna resorpce – hlouběji v diafýze dochází k odbourávání kostní tkáně a tím k rozšiřování dřeňové dutiny. Za to jsou zodpovědné osteoklasty (OK, na preparátu dál v diafýze (nikoli už v zóně resorpce) jsou vidět i prohlubně, ve kterých jsou osteoklasty uloženy – Howshipovy lakuny, HL)

Na preparátu je dál patrná dřeňová dutina (DřD) a okolní svalovina (S).

Pozn.: protože je preparát připraven z velmi mladého jedince (kočka), v epifýzách ještě není vytvořeno sekundární osifikační centrum. Proto zóna intaktní chrupavky epifyzodiafyzární ploténky plynule přechází v chrupavku epifýzy (ChE).