Jako ostatní pojivové tkáně, i kost je tvořena složkou buněčnou a extracelulární matrix, která převažuje. Extracelulární matrix obsahuje vláknitou složku, reprezentovanou především kolagenními vlákny (kolagen I. typu), a složkou amorfní (obsahující látky organické – strukturální glykoproteiny, např. osteokalcin, osteonektin…, glykosaminoglykany, např. chondroitinsulfát; a anorganické, zejména hydroxyapatit)

Kostní tkáň se vyskytuje ve dvou formách – vláknité (primární) a lamelární (sekundární). Primární kost je (až na několik výjimek např. v podobě zubních lůžek) pouze přechodná struktura, která je předstupněm kosti sekundární. Vyskytuje se v rámci desmogenní osifikace nebo při hojení kostních zlomenin (viz preparát 9 – desmogenní osifikace).

Lamelární kost je nejběžnější forma kosti v organismu. Název je odvozen podle jejího uspořádání do plošných vrstev, tzv. lamel. Podle uspořádání lamel se rozlišují dvě podoby lamelární kosti – kost kompaktní (kortikální) a kost spongiózní (trabekulární).

Tento preparát je příčným řezem lamelární kostí. Jsou zde zachyceny obě její formy. Na preparátu jsou následující struktury:

(1) dřeňová dutina obsahující krvetvornou (červenou) kostní dřeň

(2) spongiózní kost v podobě trámců procházejících dřeňovou dutinou

(3) kompaktní kost

(4) periost a další okolní struktury

Uvnitř dřeňové dutiny (1) se nachází krvetvorná tkáň, červená kostní dřeň. Pro odlišování jednotlivých buněk kostní dřeně je nutné větší zvětšení, nicméně i zde lze rozlišit největší buňky kostní dřeně, megakaryocyty (Me – buňky, které dávají vzniknout trombocytům). Dále jsou zde četné adipocyty, jejichž množství přibývá s věkem (Ad).

Do dřeňové dutiny proniká spongiózní kost v podobě jednotlivých trámců (2). Pozn: i tyto trámce jsou tvořeny z lamel (L). Celá dřeňová dutina je vystlaná endostem (E), specializovanou strukturou obsahující prekurzorové buňky kostní tkáně. Endost (obdobně jako periost, viz níže) má 2 základní vrstvy (na preparátu jsou arteficiálně odděleny):

- vrstvu vnitřní (in), která je v těsném kontaktu s kostí a obsahuje preosteoblasty (pOB) – buňky schopné dělení a diferenciace v osteoblasty

- zevní vrstvu (ex), uloženou mezi vnitřní vrstvou a kostní dření, jedná se o tenký pruh hustého kolagenního vaziva.

Kompaktní kost (3) se skládá z lamel (L), které jsou specificky koncentricky uspořádány do základních stavebních jednotek, osteonů (O) neboli Haversových systémů.

- jednotlivé Haversovy kanály spolu komunikují pomocí příčných spojek, tzv. Volkmannových kanálů (V).

- střed Haversova systému tvoří prostor označovaný jako Haversův kanál (HK), je vystlaný endostem a prochází jím cévní svazky (C).

- mezi jednotlivými lamelami se nachází prostory, ve kterých jsou uloženy osteocyty (OC).

Osteony vznikají tak, že buňka resorbující kost, osteoklast (OK – vysoce eozinofilní buňka s 2-50 jádry schopná odbourávat kostní tkáň, uložená v kostních kapsách označovaných jako Howshipovy lakuny), vytvoří široký kanál probíhající paralelně s dlouhou osou kosti, za ním následuje kanálem kapilární klička a preosteoblasty, které vystelou kanál a vytvoří tím endost. Preosteoblasty se dělí, buňky v těsném kontaktu s okolní kostí se stávají osteoblasty (buňky aktivně tvořící kostní tkáň, ale již neschopné dělení), poté, co se zalijí do osteoidu (zatím nemineralzované matrix) se jejich syntetická aktivita snižuje a stávají se osteocyty. Takto vznikla nová lamela, která je opět v kontaktu s endostem. Proces se vícečetně opakuje, nový osteon tedy vzniká od obvodu kanálu dovnitř. Nejstarší Haversovy systémy tedy mají nejvíce lamel a nejužší Haversův kanál.

Na povrchu kosti se nachází periost (4), jehož stavba je podobná s endostem. V okolí kosti se na preparátu nachází kosterní svalovina (KS), případně úseky tukového vaziva (T). Úsek hustého uspořádaného kolagenního vaziva v sousedství s kostí představuje úpon šlachy na kost (Ú).