Ledvina je párový orgán uložený v retroperitoneu. Je obalena dvěma pouzdry: vnějším tukovým a vlastním vnitřním z kolagenního vaziva. Parenchym (= vlastní funkční tkáň) ledviny se dělí na kůru a dřeň. Parenchymem je obklopen ledvinný sinus, prostor zahrnující intrarenální vývodné cesty močové (ledvinné kalichy a kalíšky) a související řídké kolagenní vazivo, tukovou tkáň a cévní zásobení.

(Pozn.: pojmem parenchym se rozumí v užším slova smyslu pouze epiteliální část orgánu. Pro označení vmezeřeného podpůrného řídkého kolagenního vaziva spolu s cévami a nervy se používá pojem interstitium. Protože je ale většina hmoty ledviny tvořená právě epiteliálními strukturami, používá se často pojem parenchym u ledviny pro označení jak epiteliálních částí, tak i sdruženého vaziva.)

Vlastní pouzdro ledviny (capsula fibrosa, CF) je tvořena hustým kolagenním vazivem neuspořádaným. Na preparátu jsou zachovány zbytky tohoto pouzdra. Tukové pouzdro (capsula adiposa) zachováno není.

Vnější částí ledvinného parenchymu je ledvinná kůra (cortex, Cx). Kůra je tvořena ledvinnými tělísky (corpuscula renales, CorpR) a vinutými částmi (pars convoluta) proximálních (Prox) a distálních tubulů (Dist).

- ledvinné tělísko (corpusculum renale Malpighi) se skládá z glomerulu (= klubíčko kapilár s póry, Gl; do glomerulu přichází jeho aferentní arteriola → větvení v klubíčko → odchází eferentní arteriola;
endotelové buňky se vyklenují do lumina kapilár) a Bowmanovo pouzdra tvořeného dvěma listy jednovrstevného plochého epitelu.

- proximální tubulus (Prox) vystupuje z ledvinného tělíska v místě močového pólu. V kůře je jeho průběh vinutý, při přechodu do dřeně se vyrovnává (pars recta tubuli proximalis) a tvoří kus sestupné části Henleho kličky. Jeho hlavní funkce je vstřebání iontů (Na⁺) a dalších látek, které pronikly filtrační membránou.

- distální tubulus (Dist) je opět rozdělen na přímou a vinutou část. Přímá část je součástí dřeně a tvoří kus vzestupného úseku Henleho kličky. Po vstupu do kůry se vrací ke svému ledvinnému tělísku a tvoří součást juxtaglomerulárního aparátu – macula densa (viz níže). Poté se jeho průběh stává opět vinutým a následně ústí do sběracího kanálku. Funkčně se také podílí na reabsopci iontů, především Na⁺.

Vnitřní část ledvinného parenchymu se označuje ledvinná dřeň (medulla, Med). Skládá se především z tubulů a vmezeřeného vaziva a cév. Hlavní strukturou dřeně je tzv. Henleho klička (ansa nephroni), aparát zodpovědný za schopnost tvořit koncentrovanou moč. Klička má dvě raménka:

- sestupné raménko je tvořeno přímou částí proximálního kanálku (vystlaná jednovrstevným kubickým epitelem) a úzkým segmentem (tubulus intermedius, vystlaný jednovrstevným plochým epitelem).

- vzestupné raménko je tvořeno pokračováním úzkého segmentu (vystlaného jednovrstevným plochým epitelem) a přímou částí distálního tubulu (opět vystlanou kubickými buňkami).

- pars recta tubuli distalis zasahuje do dřeně hlouběji než pars recta tubuli proximalis. Podle šířky tubulů se rozděluje dřeň na zona interna (ZI) a zona externa (která je dále rozdělena na stria interna (SI) a stria externa (SE)). Zona interna zahrnuje oblast, kde je sestupné i vzestupné raménko tvořeno úzkým segmentem, ve stria interna zonae externae se nachází úzký segment sestupného raménka a pars recta tubuli distalis, a ve stria externa zonae externae jsou zachyceny partes rectae proximálního i distálního tubulu (viz obr.).

(převzato: https://anatomie.lf2.cuni.cz/files/page/files/2017/vylucovani_1.pdf)

- vasa recta je označení pro cévy, které probíhají podél Henleho kličky. Vydávají je eferentní arterioly juxtamedulárních nefronů. Probíhají podél Henleho kličky a lze je v mikroskopu zaměnit s jejím úzkým segmentem. Ve vasa recta ale mohou být v luminu zastiženy erytrocyty, v Henleho kličce fyziologicky nikoli.

- sběrací kanálky (ductus colligentes, DC) již nejsou součástí nefronu. Jsou vystlané jednovrstevným kubickým až cylindrickým epitelem. Buňky se vyklenují do lumen a vytváří “bochánkovitý” vzhled. Obsahují hlavní (světlé) buňky a buňky vsunuté (tmavé). Při vyústění na renální papile (Pap) se označují jako ductus papillares Bellini (DP).

Hranice mezi kůrou a dření je narušována zásahy dřeně do oblasti kůry v podobě tzv. striae medullares corticis (StrM). Tyto dřeňové výběžky jsou tvořené především sběrnými kanálky (ductus colligentes). Mezi jednotlivými ledvinnými pyramidami vybíhá naopak kůra v podobě výběžků do úrovně sinus renalis jako tzv. columnae renales (ColR).

Sinus renalis je prostor navnitř od ledvinného parenchymu, jeho hlavní součástí na preparátu je ledvinný kalíšek (calix minor, Cal). Do kalíšku ústí papilární vývody, kalíšek je vystlaný přechodním epitelem.

V preparátu jsou patrné také cévy, aa. et vv. interlobares (a+v IL) probíhající podél papil, aa. et vv. arcuatae (a+v Arc) na rozhraní kůry a dřeně a aa. et. vv. corticales radiatae (a+v CR) vybíhající do kůry.