Plexus choroideus je označení pro keříčkovité výběžky, které se vyklenují do mozkových komor. Původem se jedná o vchlípení pia mater, kryté epitelem z oblasti stropové ploténky nervové trubice, který je proto kontinuální s vrstvou ependymových buněk. Hlavní funkcí plexus choroideus je tvorba a regulace složení mozkomíšního moku.

(1)    jednovrstevný kubický epitel

(2)    řídké kolagenní vazivo původem z pia mater

Epitel (1) je jednovrstevný kubický, případně nízce cylindrický. Tvoří základ bariéry mezi mozkomíšním mokem a krví a podílí se na regulaci složení moku. Vzhledem ke svému původu je kontinuální s vrstvou ependymálních buněk vystýlajících mozkové komory (viz *).

Pod epitelem se nachází řídké kolagenní vazivo (2). Je bohatě vaskularizované (C), zdejší kapiláry (K) jsou fenestrované. Ve vazivu jsou uložené i četné makrofágy (M, jsou vidět jádra). Mohou se zde vyskytovat i četná kalcifikovaná tělíska, tzv. mozkový písek (acervulus cerebri, A).

* ependymové buňky nejsou epitelem, protože postrádají kontakt s bazální membránou. Označují se jen jako epiteloidně uspořádané. Buňky pokrývající plexus choroideus za epitel označit můžeme, protože bazální membránu mají zachovanou. Procházejí sice z neuroepitelu, tedy ze stejné původní vrstvy jako ependymové buňky, ale z oblasti stropové ploténky. Zde nedošlo k výrazné proliferaci neuroepitelových buněk jako ve ventrálnějších oblastech a buňky tedy zůstaly v kontaktu se svou původní bazální membránou.