Vnější částí ledvinného parenchymu je ledvinná kůra (cortex). Kůra je tvořena ledvinnými tělísky (corpuscula renales, CorpR) a vinutými částmi (pars convoluta) proximálních (Prox) a distálních tubulů (Dist).

- ledvinné tělísko (corpusculum renale Malpighi) se skládá z glomerulu (= klubíčko kapilár s póry, Gl; do glomerulu přichází jeho aferentní arteriola (aa) → větvení v klubíčko → odchází eferentní arteriola (ae);
endotelové buňky se vyklenují do lumina kapilár) a Bowmanovo pouzdra tvořeného dvěma listy jednovrstevného plochého epitelu.

- viscerální list (VL) obaluje kapiláry a je tvořen speciálními buňkami, podocyty. Ty tvoří součást glomerulokapilární filtrační membrány (spolu s endoteliemi kapilár glomerulu) a na preparátu se vyklenují do močového prostoru. Jádra endotelových buněk kapilár (En) se vyklenují do lumina kapilár.

- parietální list (PL) zevně ohraničuje ledvinné tělísko

- listy vymezují tzv. Bowmanův močový prostor (M), do kterého se filtruje primární moč.

- v tělísku se popisují 2 póly:

vaskulární pól (VP) = místo vstupu aferentní a výstup eferentní arterioly

močový pól (MP) = přechod parietálního listu do proximálního tubulu

- prostor mezi glomerulárními kapilárami se nazývá mesangium (Mes). Je vyplněn mesangiálními buňkami a mesangiální matrix.

- proximální tubulus (Prox) vystupuje z ledvinného tělíska v místě močového pólu. V kůře je jeho průběh vinutý, při přechodu do dřeně se vyrovnává (pars recta tubuli proximalis) a tvoří kus sestupné části Henleho kličky. Jeho hlavní funkce je vstřebání iontů (Na⁺) a dalších látek, které pronikly filtrační membránou.

- buňky proximálního tubulu jsou poměrně velké (proto je v jednom řezu zachyceno jen několik jader), kubické až cylindrické buňky, výrazně eosinofilní (obsahují hodně mitochondrií), na apikálním povrchu mají vyvinutý kartáčový lem, laterálně interdigitace, basálně labyrint.

- distální tubulus (Dist) je opět rozdělen na přímou a vinutou část. Přímá část je součástí dřeně a tvoří kus vzestupného úseku Henleho kličky. Po vstupu do kůry se vrací ke svému ledvinnému tělísku a tvoří součást juxtaglomerulárního aparátu – macula densa (viz níže). Poté se jeho průběh stává opět vinutým a následně ústí do sběracího kanálku. Funkčně se také podílí na reabsopci iontů, především Na⁺.

- buňky distálního tubulu jsou menší (proto je v jednom řezu vidět více jader a lumen je širší), kubické buňky, méně eosinofilní (obsahují méně mitochondrií), na apikálním povrchu mají jednotlivé mikroklky (patrné pouze v elektronovém mikroskopu), laterální hranice buněk jsou lépe viditelné (méně interdigitací).

- juxtaglomerulární aparát je označení pro strukturu tvořenou macula densa (MD), extraglomerulárními mesangiálními buňkami (EGM) a juxtaglomerulárními buňkami (JGB, modifikovanými buňkami medie arteriola afferens).

- macula densa (MD) je označení pro oblast distálního tubulu, která je v přímém kontaktu s vaskulárním pólem ledvinného tělíska. Buňky tubulu jsou zde vyšší až cylindrické, palisádovitě uspořádané.

- extraglomerulární mesangiální buňky (EGM) vyplňují prostor mezi macula densa a arteriola afferens

- juxtaglomerulární buňky (JGB) se nacházejí v tunica media vas afferens (někdy i vas efferens) a jsou zodpovědné za produkci reninu.