Hyalinní chrupavka je nejrozšířenějším typem
chrupavky. Objevuje se na kloubních plochách, koncích žeber, v dýchacích
cestách a tvoří epifyzodiafyzární ploténky u dětí.
Není cévně ani nervově zásobená. Na preparátu je možné pozorovat:
(1) perichondrium, vrstvu při okraji chrupavky
(2) chondrocyty
(3) mezibuněčnou hmotu chrupavky.
Perichondrium (Per) je vrstva hustého kolagenního
vaziva, můžeme tedy pozorovat kolagenní vlákna a fibrocyty.
Je bohatě cévně zásobená, slouží jako výživa pro bezcévnou chrupavku (živiny
pronikají difúzí).
- vnitřní vrstvu buněk perichondria
je tvořena chondroblasty (ChB). Jedná
se o menší protáhlé buňky, ze kterých se diferencují chondrocyty.
-
perichondrium chybí u kloubních chrupavek, zde výživu zajišťuje synoviální
tekutina.
Chondrocyty
(ChC) představují buněčnou složku chrupavky. Na okraji chrupavky mají oválný tvar,
v centru sférický. Chondrocyty jsou uloženy v lakunách (dutinách
v mezibuněčné hmotě). Na preparátu jsou lakuny větší než chondrocyty,
jedná se ale o artefakt vzniklý při zpracování, v živé tkáni jsou lakuny zcela
vyplněné chondrocyty.
- chondrocyty se mohou dále
mitoticky dělit, kvůli pevné mezibuněčné hmotě zůstávají ve skupinkách a tvoří isogenetické skupiny (IG). Tyto
skupiny jsou dále obklopeny mezibuněčnou hmotou, viz níže.
Mezibuněčná
hmota (MH) se dělí z histologického hlediska dle barvitelnosti a
vztahu k buňkám. Rozlišují se:
- bazofilní pouzdro (BP) –
bazofilní vrstva bezprostředně sousedící s chondrocyty
- teritoriální matrix (TM) –
eosinofilnější vrstva v okolí chondrocytů nebo izogenetických skupin (↓ kolagenu, ↑ GAG než interteritoriální matrix)
- interteritoriální
matrix (IM) – zbylá eosinofilní mezibuněčná hmota (↑
kolagenu,↓ GAG → ↑ eosinofilní)
Z biochemického
hlediska se dělí mezibuněčná hmota na složku amorfní a složku fibrilární.
- amorfní složka
- Glykosaminoglykany
(GAG): kys. hyaluronová, chondroitinsulfát,
keratansulfát
- proteoglykany: agrekan, biglykan
- strukturální glykoproteiny: chondronektin
- fibrilární složka
- kolagenní fibrily z kolagenu typu
II (ve světelném mikroskopu nejsou rozlišitelné)