Barvení orceinem patří mezi selektivní barvení – zvýrazňuje některé struktury, v tomto případě elastická vlákna. Ta se barví orceinem hnědo-červeně.

Obecná struktura cév je stejná ať už se jedná o arterii nebo vénu (ve směru z lumen cévy k vnějšímu okraji):

(1) tunica intima – vnitřní vrstva; dělí se dále na vrstvu endotelu a subendotelovou vrstvu z řídkého kolagenního vaziva

(2) tunica media – střední vrstva; tvoří ji především hladké svalové buňky, dále elastická a retikulární vlákna

(3) tunica adventitia – vnější vrstva; složená především z řídkého kolagenního vaziva, místy můžeme najít univakuolární adipocyty (UniA)

Arterie dělíme podle jejich průměru na arterioly, arterie malého a středního kalibru (souhrnně nazývané arteriemi svalového typu) a arterie velkého kalibru (také artérie elastického typu). Jejich nejsilnější vrstvou je tunica media a jejich stěna nebývá na preparátech kolabovaná.

- arterioly (Artl.) jsou cévy o průměru menší než 0,5 mm. Subendotelová vrstva je velmi tenká, membrana elastica interna oddělující tunica intima od tunica media je vyvinuta jen ve větších arteriolách, u menších je nesouvislá. Tunica media je tvořena 1 – 5 vrstvami hladkých svalových buněk. Membrana elastica externa není vyvinuta. Tunica adventitia je také velmi tenká.

- arterie svalového typu – arterie malého a středního kalibru (A(mal.k.); A(stř.k)). Vůči průměru svého lumen mají silnou stěnu. Subendotelová vrstva je oproti arteriolám lépe vyvinutá, stejně tak jako tunica media, která může obsahovat až 40 vrstev hladkých svalových buněk. Membrana elastica interna (2a) je dobře vyvinuta, je vždy souvislá a jednoduchá. V tunica media můžeme kromě hladkých svalových buněk naleznout i elastická vlákna a elastické membrány/blanky (EM). Tunica adventitia je silnější oproti arteriolám, u větších arterií zde nalézáme i cévy zásobující vlastní arterii – vasa vasorum. (lépe patrné v preparátu aorty).

Na preparátu můžeme naleznout i prekapiláry (PreK). Jedná se o tenkostěnné cévy s průměrem lumina < 40 μm.

Vény se dělí analogicky jako arterie na venuly a malé, střední a velké vény. Stěna vény je zpravidla tenčí než stěna arterie odpovídajícího průměru lumina. Nejsilnější vrstvou je tunica adventitia a jejich lumen je na preparátech obvykle kolabované. Často lze pozorovat, že jednu arterii doprovázejí dvě vény, to platí především pro končetinové cévy. Na rozdíl od arterií nemají vény membrana elastica interna i externa, elastická vlákna jsou mezi hladkosvalové buňky spíše rozptýlena.

- venuly jsou cévy navazující na kapilární řečiště. Podle vnitřního průměru a stavby stěny se rozdělují na sběrací (50 – 100 μm, medie tvořená vrstvou pericytů), muskulární (MVenl., 100 - 200 μm, medie tvořená vrstvou hladkosvalových buněk) a vlastní venuly (200 μm – 1 mm, několik vrstev hladkosvalových buněk v medii).

(pozn.: ještě existují tzv. postkapilární venuly neboli postkapiláry. Ty však svou stavbou odpovídají spíše kapilárám a liší se pouze šířkou lumina – do 50 μm.)

- malé (V(mal.)) a střední vény (V(stř.)) mají velmi tenkou subendotelovou vrstvu. Tunica media je oproti arteriím obdobného průměru taktéž tenká. V tunica media nalezneme elastická vlákna a blanky (E). Lumen je vůči tloušťce stěny naopak široké a často kolabované (další rozdíl oproti arteriím). Tunica adventitia je dobře vyvinuta a je širší než u arterií.

Ve stěnách vén lze pozorovat i chlopně (Ch), což jsou duplikatury tunica intima zasahující do lumina cévy.