Srdeční stěna se skládá ze tří základních vrstev (ve směru ze srdeční dutiny (SD) k perikardové dutině):

(1) endokard – vnitřní vrstva, zahrnuje endotel (1a), subendotelovou vrstvu (1b) řídkého kolagenního vaziva, vrstvu elasticko-muskulární (1c) a vrstvu subendokardovou (1d).

(2) myokard – vlastní srdeční svalovina, skládá se z kardiomyocytů. Ty jsou opleteny velmi hustou kapilární sítí.

(3) epikard (ev. viscerální perikard) – stavbou typická serózní blána, která se skládá z mezotelu (3a), lamina propria serosae (3b) a tela subserosa/subepikardová vrstva (3c).

Pozn. 1: zdrojem častého zmatení při popisu preparátu je posmrtná krevní sraženina (cruor - Cr) uložená v srdeční dutině. Je stabilní součástí preparátů srdce (kvůli nerovnému okraji srdeční dutiny se zde snadno vytvoří i udrží) a proto může sloužit jako orientační struktura – pokud je nalezena, hledíte do srdeční dutiny.

Pozn. 2: srdeční stěna není zcela hladká, ale obsahuje různé záhyby (SD-záhyb), které by pak mohly působit jako dutiny v myokardu.

Endokard (1) vystýlá srdeční oddíly, jedná se o strukturu analogickou tunica intima cév. Jedná se o komplexní strukturu s více podvrstvami:

- rozhraní s luminem tvoří endotel (1a), jednovrstevný plochý epitel s mnoha fyziologickými funkcemi. Na preparátu je zachován jen místy.

- pod endotelem se nachází subendotelová vrstva (1b). Je tvořena řídkým kolagenním vazivem, může obsahovat i tenká elastická vlákna.

- následuje vrstva elasticko-muskulární (1c). Jedná se o vrstvu (méně řídkého) kolagenního vaziva, která podle názvu obsahuje zřetelná vlákna elastická (přirovnávané k „vlnícím se hadům“, viz preparát 20 – cévní svazek, orcein) E) a myofibroblasty (Mf).

- na hranici s myokardem se nachází vrstva subendokardová (1d). Jedná se opět o vrstvu řídkého kolagenního vaziva, je možné narazit na cévy (C). Nejvýznamnější strukturou této vrstvy jsou buňky převodního systému. Protože preparát pochází z komory, jedná se o Purkyňova vlákna (Purk) (Pozn.: nikoli Purkyňovy buňky!!! – to jsou buňky vyskytující se v cerebellu)

- Purkyňova vlákna jsou pruhy modifikovaných kardiomyocytů s funkcí správného vedení akčního potenciálu srdcem a zajištění optimálního průběhu kontrakce. Obsahují více glykogenu (proto jsou světlejší než ostatní kardiomyocyty) a méně kontraktilních elementů.

Myokard (2) je tvořen jednotlivými kardiomyocyty (srov. vlákno kosterní svaloviny). Jedná se typ příčně pruhované svaloviny, typické pruhování je viditelné na podélně zobrazených svalových buňkách.

- jednotlivé kardiomyocyty mají tvar písmen X, Y, ev. I. Jádro mají uložené centrálně, kolem jádra se mohou vyskytovat inkluze lipofuscinu (Li), žlutohnědého pigmentu složeného z nemetabolizovatelných oxidovaných fosfolipidů z buněčných membrán. Jedná se o typický znak dlouhožijících buněk (také např. neurony) a jeho množství s věkem přibývá, proto se označuje jako „pigment z opotřebení“.

- každý kardiomyocyt je obklopen tenkou vrstvou retikulárních vláken (R), která odpovídá endomysiu.

- mezi kardiomyocyty se nachází velmi hustá kapilární síť (K).

- místy se vyskytují okrsky řídkého kolagenního vaziva (ŘKV) s většími cévními svazky (C).

- na preparátech se v myokardu pravidelně vyskytují lalůčky bílé tukové tkáně (BTT) tvořené univakuolárními adipocyty, zvlášt v zevních oblastech myokardu. Tento stav neodpovídá fyziologické stavbě srdeční stěny, označuje se jako lipomatóza (zmnožení adipocytů) myokardu. Proto je zde hranice myokardu a epikardu neostrá.

- výběžky myokardu (PS-2) kryté endokardem (PS-1) prominující do srdeční dutiny jsou papilární svaly (PS).

Epikard (nebo také viscerální perikard – 3) se spolu s pleurou a peritoneem řadí mezi tzv. serózní blány. Tyto struktury mají analogickou stavbu:

- perikardovou dutinu vystýlá jednovrstevný plochý až kubický epitel – mezotel (3a). Na preparátu bývá zachován většinou jen v záhybech perikardové dutiny.

- pod mezotelem se nachází lamina propria serosae (3b), vrstva řídkého kolagenního vaziva bohatá na elastická vlákna (E), cévy (C), případně nervová vlákna.

- následuje tela subserosa, neboli vrstva subepikardová (3c). Jedná se především o bílou tukovou tkáň. V této vrstvě jsou uloženy větší kmeny koronárních cév (KC).